Již na kraj celý soumrak pad,
kol mír se uklání –
jen zvonce stád zní z širých Blat,
jak tiché klekání.
A v jeho znění usíná
les, pole, luh i stráň,
ta krajina, má otčina –
ó, chraň ji, Bože, chraň!
Hle, nepřátelé stahují
se blíž, a hrozí zmar –
jak krahuji se sletují,
by v kořist zatkli spár.
Ó, neopusť nás v boji zlém,
nám sílu předků dej
a proti všem za českou zem
nám, Bože, pomáhej!
A nechce-li tak vůle tvá:
za vlast svou každý rád
– jak Kubata mřel za Blata –
my chceme umírat!