Kvete vřes.
Tak už zase s mračen tíží
z daleka se podzim blíží
přes ten les.
V šíř i v dál
kraj se noří v zamyšlení,
jakoby se před jesení
nějak bál.
Duše má
dříve také vždycky celá
v zimy tušení se chvěla,
stísněná.
Ale dnes
marně po ní podzim sahá,
neb v ní pohled tvůj, má drahá,
jaro vnes’!