Ty, jenž jsi strážcem našich kroků,
by nezbloudily na scestí,
jenž, útěchu v svém vlídném oku,
tam shlížíš někde ve vysoku
na trud náš, naše neštěstí, –
sestup v mou duši!
Ty, rok co rok jenž lesům, pláním
dáš oživnouti vůlí svou,
jenž přichýlíš se s pousmáním
ku zbožně spjatým děcka dlaním,
jež, prosíc, klečí před tebou –
očisť mou duši!
A očištěné, povznesené,
pak dopřej mír a svatý klid,
ať duha tvá se nad ní sklene,
by z minulosti rozbouřené
tak mnoho mohla zapomnít –
utiš mou duši!