Vozí sena.
Jejich vůní omámena,
zemdlena a unavena
hlava klesá na ramena.
Vozí sena.
Vše jak loni.
Pod olšemi potok zvoní,
a ta luka těžce voní,
jak se slunce v západ kloní.
Vše jak loni.
Bílí voli
loudavým svým krokem s polí
jedou domů do stodoly.
Nějak smutně. Co vás bolí,
bílí voli?
Netruchlete,
že se svěřit nemůžete!
Já zas nemám, – pomyslete, –
komu řek bych, co mne hněte –
netruchlete!