Ne pro tu vaši krásu, jež mne jala,
pro vlídný hled, jenž vryl se v srdce mi,
však pro to vše, co duši mé jste dala,
se modlím za vás, aby na zemi
se vaše cesta povždy ubírala
jen slunečnem a kvítím, růžemi,
kde nikdy byste hořkost nepoznala,
a jestli přec – ji plašte písněmi!
A umění, s nímž spjala jste své žití,
dejž osud, by vás povždy provázelo,
neb ono, věřte, může vysušiti
nám každou slzu, vyjasniti čelo,
jen ono snad nás nikdy neoklamá,
a jste-li s ním, pak nikdy nejste sama!