Až po roce tam zase v údolí,
kde pospolu jsme v šeru chodívali,
se v zeleň ošatí ty topoly
a v hnízda svá se vrátí z dáli,
až vesna přijde zas tak svěží, mladá,
ó, vzpomeň aspoň chvíli, vzpomeň ráda!
Však v jeseň dumavou až z květů všech
nic nezbude již, než to pýří chudé,
až místo písní ptáků v topolech
jen chladný vítr krutě hýřit bude,
pak vzpomínej si ve bdění i v snění,
ó, vzpomínej, jak osud všechno mění. – –