Co naše štěstí... Jabloňový květ,
jenž sotva rozvit, ihned zase vadne,
až sežloutlý a suchý naposled,
jak vítr táhne, zvolna k zemi padne.
Co naše štěstí... Slunce v jeseni,
jež na obzoru dálném rudě skví se,
však než se chvíle s chvílí zamění,
již v neprostupné mraky zahalí se...
Co naše štěstí... V městě první sníh,
jenž napadá tak tiše přes noc na zem,
však z rána první chodci v ulicích
jej pošlapou a v bláto změní rázem.
Co naše štěstí... Píseň slavíka,
jenž v šerém keři jasmínu se skrývá:
jej vyrušíš – a v dál ti uniká,
a písně té – již nikdy nedozpívá...