Tak mladá umřela. Spí v míru, jako květ,
když slunce v červáncích se kloní za horami,
ta dívka, nedávno již ještě naposled
na rohu ulice jsem viděl s květinami.
Tak mladá umřela. Fialek plný klín,
a růží krvavých, jež do tmava se rděly –
však na skráň pobledlou jí uleh’ smrti stín
a oči chrpové se navždy uzavřely.
Tak mladá umřela – jak hvězda v přededni,
když s tichým úsměvem se ztají v mlze ranní –
Ó, zda to tušila v své chvíli poslední,
že někdo v světě jest, kdo chtěl by umřít za ni!