Až bude májový, slunečný den,
spolu si vyjdeme do kraje ven,
půjdeme tam, kde za šedivou zdí
v krvavých růžích můj tatíček spí.
Ty vložíš ruku tak měkce mi v dlaň,
já ku Tvé hlavě svou přichýlím skráň,
zlíbám Ti čelo a oči a ret –
krásnější modlitby neviděl svět!
Krásnější modlitbu kdo moh’ by znát!
A věř, že lehčeji bude se spát
šedivé hlavě tam s vědomím tím,
svojí že na věky zváti Tě smím!