Aj, jak věčně roste čas a hyne,
Nyní bouřně, teď zas mírně plyne;
Tak jak kola věčný běh,
Otáčí se jeho stálý spěch;
Neopomiň dobře užíť všeho,
Jež Tobě podává ruka jeho;
Neb toť snaha stále jest moudrého.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.