Když se jaro v naše sady
V květném rouchu vracuje,
Po zahradách krásné vnady,
Po lukách rozvinuje,
Každý tvor se tu raduje,
City svoje vyjevuje.
City tyto blahostivé,
Dechem jara rozňaté,
Které každé plémě živě
Jeví u vnitř pojaté;
To vše radosť převýšuje,
Jaká nás dnes oblažuje.
Radostný cit náš vyplývá
Z zřídla mnohem sladšího,
Jehož tokem duch nabývá
Života čistějšího;
Ty’s nás ráčil navštiviti,
Přítomností oblažiti.
Tvoje kroky doprovází
Požehnání duševní,
Spása lidu s ním přichází,
Anať víru upevní.
Nás u víře posilniti,
Ráčil jsi k nám připíliti.
Toť u víře, ana brání
Bludům mysl mámícím,
Světlo pravdy svaté chrání
Duším v Kristu věřícím,
Srdce k ctnosti povzbuzuje,
Cestu k nebi ukazuje.
Srdce ctností opojené,
Na církvi založenou,
Zůstává vždy spokojené,
Ač svět bere změnu zlou,
Nedbáť na pozemské strasti,
Toužíc po nebeské vlasti.
Ty, jenž k pravé nábožnosti
Dítky Své povzbuzuješ,
Jim, by setrvaly v ctnosti,
Posily uděluješ,
K tobě se přibližujeme,
„Vítej nám!“ opětujeme.