Dobo krásná – dobo přežádoucí!
Radostně nám budiž vítána;
Tobě tlukou srdce vděkem vroucí,
Ty jsi s touhou byla čekána.
Kdo mladistvé duchy naše pěstí,
Od koho se mravům učíme;
Kdo nám též i dobrým otcem jesti –
Toho my dnes slavnosť světíme.
Shlédni, Pane! na ty obličeje,
Jaká radosť na nich vychází;
V každou tvář tu srdce rozkoš leje,
V každém oku ples se obrazí;
Ó, by Odměnitel ctností krásných
Lhůtu žití Tvého prodloužil!
Kéžby Tobě dopřál dnů vždy jasných,
Jichžto’s o nás sobě zasloužil.
Přijmi, Pane! dárek tento skrovný,
Vděčnosti to naší znamení;
Neníť ovšem zásluhám Tvým rovný,
Naše láska jej však doplní.
Jednoho jen račiž podopřáti
Květnici té vděčných žáků svých:
Nepřestávej mládež milovati,
Pěstuj dále blaho svěřených!