Proude živý, naplněn vděčností!
Jenž ze vnitra plyneš srdce mého,
Vznes do mrákotné se dalekosti,
Pozdrav vřele vůdce mileného!
Blahoplodná kdy jen zírá zoře
Okem bleskným spící na přírodu;
Hemží tu se životů hned moře,
Tisícero plesá božských plodů.
Tak se hojně ujmulo semeno
Pilně seté Tvého od ramene,
V kménky žene, blahem zdraví napájeno,
Vůkol nich se loubí ctností klene.
Tobě z těchto živých ratolestí
Věnce vinu v radostném plesání,
Tobě z těchto dráhu slavnou klestí –
Srdce vděčné – k věčnému jásání.