Sladce dřímej! nad tvým rovem
Rozkvítá již jara máj;
Tvým upřímným činem, slovem
Mládeži otevřen ráj.
Tys byl vědy pěstoun zdárný,
K níž Tě sám Bůh povolal;
Nedbal’s na zisk světa marný,
Jí i slasť jsi věnoval.
Tys znal dobře půdu, símě,
Z níž vypučí vědy květ,
Ty jsi znal hlas, jenž upřímně
V duši dítek musí znět.
V duši mládeže nevinnou
Nejlíp zazní matčin hlas,
Budí touhu mocnou, činnou,
Že ji nepřekoná čas.
Tvoje slovo byl puk nový,
Každá sada ratolest; –
Celá kniha školákovi
Umění strom velký jest.
Tys nám novou dráhu klestil,
Tvoje snaha kyne nám;
Ten strom jarý, jejž jsi pěstil,
Bude Uměn velký chrám.
V paměti nám budeš dlíti –
Věrným nám jsa přítelem;
V svaté dobro dal’s své žití,
Bys oblažil otců zem.