Ať si vítr mrazový
Profukuje stromoví,
V máji jak v čas podzimní
Srdce se přec rozhřívá,
Citem jemným rozplývá,
Na bratra jak jen pomní.
Slova k slovům již se vinou,
Verše jako voda plynou,
Každý jako vejlupek;
Hotova jest básnička,
Leskne se jak lasička,
Jak je plodil zlatý věk.
Najdou-li se někteří,
Kteří tomu nevěří,
Tyto řádky číst jim dám:
Jak je jenom uvidí,
Svou nevěru uklidí,
Řeknou, že já pravdu mám.
Bratra (druha) mít, jej milovať,
S ním pospolu obcovať,
Což to radosť velká jest!
Kéž nám život osladí,
A u nás se usadí
V jednom českých měst!
Svěť i vzdálenému Tobě
Šťastná hvězda v každé době,
Kudy stoupí noha Tvá;
Blaho vše i v cizině
Tobě buď jak v otčině,
Již Ti Bůh v brzce zas dá!