Mnoho růží roste v žití,
Z nichžto těší mnohé vnada nás;
Útěcha z přátelství vyšší svítí,
Zní-li nám spásonosný jeho hlas.
Tebe, druhu! nebe vyvolilo,
By’s se přítelem mým drahým stal;
Proč by srdce mé se netěšilo
Na den, jenž Ti a mně život dal?
Kéž by Tebe štěstí vyvolilo
Již teď za miláčka svého zde;
A Tě blaho v čelo políbilo,
Aby’s šťastně prošel žití své!
Kéž by anděl přátelství Tvé témě
Věnčil mírem lásky oslonou,
By’s co vyšší občan matky země
V blaženosti trávil chvíli svou.