Věčnosť jednu perlu zas velikého
Řetězu v svém lůně pohřbila,
U hrobu jí tvorstva vylila
Slzu radosti a bolu svého,
Z hrobu ale kvítek ze temného
Pestrý, jarý Vesna zkouzlila,
Aby mysl k němu vonila
Na své cestě k perle – matce jeho.
Kvítek tedy vůní oblažiti
A svou něhou jarou občerstviti
Světa dítky líbezností má;
Dobrý prý-li voní – vůni čichá,
Zlému ale v čivy bolně píchá;
Kéž pak Tobě štěstí vůni dá;
Drahý otče! dobrá jest hruď Tvoje,
Nový rok Ti podá slasti svoje,
Zdravím Tobě hojně požehná.