Již růži v Božím sadě,
Jež vnadou zkvítala,
Ach! v hrobovém smrť chladě
Tak časně ustlala.
Můj otče, drahá máti!
Setřete slzy své,
Ustaňte syna lkáti,
Jejž Bůh dřív k sobě zve;
Neb nezkvětlé růže květ,
Již smrť jest sklonila,
Tam dopěstí blažší svět,
By věčně pak žila.
Až nás pak nebe spojí
Tam v říši slunečné,
Tu smrť nás nerozdvojí
V slávě nekonečné,
Ve radosti věčné!