Byla bych Ti věnce vila
Z fialinek modrounkých,
Vonných růží připojila,
Konvalinek útlounkých;
Však ve sadech zima vládne,
V tuhém spánku leží svět,
Země lůno že je chladné,
Nemá zniku žádný květ.
Musela jsem jinám jíti,
Jinde kvítí hledati,
Z nichž bych mohla věnec víti
A jej Tobě podati.
I našla jsem v krásném sadě,
V sadě lásky dětinné,
Kvítky v ušlechtilé vnadě,
Kvítky vonné, nevinné.
Vděčnou mysl s poslušností,
Ctnosti stálou oddanosť,
Mírnosť ducha s uctivostí
A v učení horlivosť.
Kvítky ty chci pěstovati
U veliké pilnosti,
Pak u věnec spořádati
K Tvému blahu, ku Tvé cti.
Z těch jsem věnec Ti uvila,
Přijmi jej od dcery své,
Bych zas slasti okusila,
Že jsem dítě milé Tvé.