Spěje vlnka břehu rovem
Ku velmoři širému
A sny svoje lehkým slovem
Břehu šepce květnému.
Čerstvo spěje, stání nemá,
Řeči hledá odměnu,
Břehu ale ústa němá
Slov nedají v záměnu.
Sype v cely chladna hrobu
Mocné rány vlnky spěch,
Břeh němý hned v noční dobu
Ze sna budí kvítků dech.
Jdou hned kvítků hlasy věrné,
Provázejí vlnky spěch,
A jen u propasti černé
S vlnkou krotí rychlý běh.
Buď jak vlnka spěchající
Žití Tvého každý den,
Rovinou vždy zkvétající
Vůkol pevně ohražen.
Když však život štěstí schrány
Vzdor žádostem uzavřel,
Syp v něj činu mocné rány,
Aby je zas otevřel.
Jistá bude v šedém stáří
Šlechetnosti odměna
Na hrobě stáť s jemnou tváří –
Vděčných hlasů ozvěna.