Ne proud zvyků, ani lichocení,
Jemný mrav mne (nás) vede k Tobě dnes,
Ctěný Pane! (Drahý otče!) Tvoje dobrodiní
Ve mně (v nás všech) vděčný budí cit a ples.
Přijmi s laskavostí srdce přání,
Vděku genius je probudil,
A pak rozňat úctou – v uctivosti
V tuto skrovnou veršů formu vlil:
„Jak se v jarním čase růže stkvějí
Krásně ve šarlatu blahosti;
Takto ať se Tvojí dnové rdějí
Ve úsměchu růžném radosti;
Za vlnou jak vlna tiše plyne
Ve potoka březích květnatých:
Ať Tvůj věk tak v spokojnosti slyne
Čist co křišťál toků spěchavých.
Nad Tebou a Tvou rodinou, Pane!
Kéž vždy strážný dohled andělů,
Kéž vždy požehnání Boží vane,
Odplata to dobroditelů.“