Přijmi, otče! (matko!) dítek přání,
Krátké jen, však srdečné;
Zplniž je Pán smilování,
An zná srdce povděčné.
Žití Tvé, co potok tiše
Viň se v brezích květnatých,
V jehož šum se mísí s výše
Tóny pěvců pernatých.
Ó, kéž nikdy v černé mraky
Nebe Tvé se nehalí,
Ó, kéž nikdy Tvoje zraky
Žalostí se nezkalí!
Vůně kvítků blaž dny Tvoje
A je zmnožiž světův Pán,
Všecky dej Ti dary svoje –
Mír Tě uveď ve svůj stán!