Proč as se tak duješ,
Srdce moje, dnes?
Jakou pociťuješ
Sladkosť, jaký ples?
Ano máš příčiny
K tomu žádané,
Jmeniny matčiny
Slavíš vítané.
Raduješ se tomu,
Máť že zachoval
Bůh našemu domu,
Jí zas zdraví dal;
Že jí děkovati
Máš příležitosť,
Na jevo svou dáti
Za vše uznalosť.
Uznávám, matinko!
Že mne pěstuješ,
Jak v hlavě očinko
Mne opatruješ.
Ze mne míti hledíš
Dcerušku hodnou
A výloh nešetříš
Za tou příčinou.
Nejsem odměniti
S to nikdy Tobě;
Jen se přičiniti
Chci v každé době:
Bych se naučila
Věcem všelikým,
Způsobilou byla,
Líbila se ctným.
K tomu předsevzetí
Přání přikládám:
By celé století
Žila’s šťastně nám!
Konečně prosbinku
Ještě jednu mám,
By’s vztáhla ručinku,
Vzala, co Ti dám.
Jest to arciť dárek
Příliš malinký,
Pantoflíčků párek
Od mé ručinky!