Zas jeden z přátel rozmilých
Do krajin béře se cizých,
Od vlasti pryč se vzdaluje,
Již s námi se rozlučuje.
Není tu žádné stálosti,
Co spojil, pílí rozvésti
Osud, jehož uzavření
Nezvrátí lidské snažení.
Nadarmo noha se vrací,
Oko ku vlasti obrací;
Osud nedbá na něžný cit,
Nedá se slzy odměkčit.
Nuže, předrahý příteli,
Volný míra veliteli,
K novému cíli chutě jdi,
Bůh milostiv nad Tebou bdi!
Tě volá – – – – hrad,
Kraj, jenž má mnoho libých vnad,
Kde – – – vlny hučí,
Za vlídnosť Slovan Ti ručí.
Putujž a mysli buď jasné,
Přátelství hvězda nezhasne,
Na duchu mátě základ svůj;
Tak s Bohem buď a pamatuj!