Ač nám’s, máti! zakrývala
Svého narození den,
Přec jsem já to vyskoumala
Již předešlý týhoden,
Abych Tobě, co teď cítím v duši,
Přáti mohla, jak na dceru sluší.
Cítím sice, co mám přáti,
Ústa teď oněmila,
Nevím, kde tu slova bráti,
Bych cit svůj vyslovila;
Však Ty, drahá, milá máti!
Víš, co chci a mohu přáti.
Že tě ráda mám, ó máti!
Již jsem často řekla Ti,
Pán Bůh rač Tě zachovati,
Kéž Ti za mě odplatí;
Kéž Ti mohu věnce plésti
Z poslušnosti k Tvému štěstí!