Ó, Allellujah! vstalť jest této chvíle!
Ó, zněte zvony, jež jste byly němy,
teď hluboce a slavně šírou zemí
a v celé, plné zvučných kovů síle!
Mně stýskalo se po vás, zvony milé,
ba nebylo to včera, uvěřte mi,
ni poledne a s kouzly slunce všemi
to nebyl večer, ani jitro bílé!
Však teď – po vašem prvním zvuku pasu –
se všecek stápím do vašeho hlasu,
má duše s vámi zpívá, v chrámě klečí.
A myslím, jak se teprv duše chvěla
as našim dědům, když jsi oněmělá
zas počla zníti, svatá naše řeči!