Huž se zlatý slunce za hory hukládá,
červený je nebe celý vod zápaly,
ptáci hutichají, cvrčků zvoní sváda,
hory hustupujou do takuvý dáli.
Pomálu kraj celyj husne v tmavý noci,
šudýš spánek příde tiše ke člověku,
jen ti, co krev naši prolili v svý moci,
nespí, hale bloudit muší věčně věku.
Jako mhly se táhnou po mokřišťát půdě,
v behniskach se plouží něhde v noční chvíli.
Postřekovskyj rymík zahoříl, hleč, rudě,
jako by v ňom ruce krvavý se myjly.