Zlatými poli, hle, se točí cesty pás,
kde dělí se, zří Kristus vlídně s kříže,
kol zkvetlá mez a k lesu je tu blíže,
tu voní zem a dýchá se tu snáz.
A šustí klas, jak šel by kdos kol nás,
na kámen mech a květ se k stéblu víže,
a v hlíně, jak jel posledně tu kníže,
se otiskl a ztvrdl kopyt ráz.
Sem starý farář kráčí na procházku,
kdy večer je a zlatí jeho vrásku,
po rouchu tmavém červánku hrá svit.
Pod křížem v trávě hraje si dav dětí,
jak uzří ho, jak včely z úlu letí
mu ruce, jež má vzadu, políbit.