Velký svátek! V stinném houští chladu
starý zkouší mladé,
ptáci pějí, starý sedí vzadu,
na hruď hlavu klade.
Prohýbá se pod ním snítka stromu,
poslouchá je zticha,
sám je učil dlouho zpěvu tomu,
je to jeho pýcha.
Vzpomíná si, jak zní tonů příval,
na svá léta mladá,
někdy v píseň, kterou sám rád zpíval,
spokojeně vpadá.
Časem ale okřikne je smělo,
přidá hrozby slova:
Děti, děti, falešně to znělo,
hned to vemte znova!
Časem klovne za špatné je zvuky,
že mu píseň drahá,
jako kantor nechápavé kluky
za uši když tahá.