Živým i mrtvým od mládí jsem pěl,
jim ples svůj nosil, vyplakal svůj žel,
své stesky šeptal, sdílel touhy pal,
ó, kdo mé písni, kdo jí naslouchal?
Ze živých mnohý zkřivil jenom ret,
ten odvrátil se a ten kámen zved,
a tak jen zhřívám jediným se snem,
že slyšeli mě mrtví pod drnem.
Že jedenkrát, až také lehnu k nim,
svých ztracených zde písní najdu rým,
že otec řekne, v svou mě přijav síň:
Vše, hochu, víme – nu, teď odpočiň!