Zimu rád mám. Přijde s mrazem,
na okna květ v noci dýchá,
bílý plášť svůj shodí na zem,
všecko stlumí v kouzlo ticha.
Praví jaro: „Hledej štěstí,
kde to plá a kde to víří,
jako stromy musíš kvésti,
jako pták se rozleť šíří!“
Ale zima: „Zpátky domů
k pohádkám a ke snům mládí,
ať si padá listí stromů,
ať si větry kolem pádí!
Blíže k sobě, blíže k sobě,
stále blíž, co nejúžeji!“
Přivru ve snách oči obě,
plameny se v krbu chvějí...
Venku mráz a šero v síni.
Myslím, že kdo v jara západ
našel srdce, teprv nyní
musí celé štěstí chápat!