„Let padesát náš velký rodák bude...
já myslím, páni... příklad zářící...
a láska k vlasti... dělají to všude...
dům kupme mu... vždyť s málo tisíci...
sám prodal bych... je žití jeho chudé,
ať v stáří klid má, úsměv na líci...“
V tom z oposice pleskne, zlostí rudé:
„Dům ne! Však nazvem po něm ulici!“