Na kraji města, skoro na předměstí
dům počli stavět. Přišly lidí pluky,
rýč zazněl, motyk zazvonily zvuky,
ruch, skřípot kol od ranních hodin šesti.
Šly hbitě kámen, cihla v ruku z ruky,
jíž krov že blízko, pestrý fábor věstí;
pak rychle vrata, mříže, zdoby, štuky,
a nápis naposled: Zde bydlí Štěstí!
Květ v oknech, z domu piana tón letí,
hled dívky toužný, usměvavé děti,
skráň o dlaň snílek opírá si rusý.
Když přišla bouř, já hleděl tam v tu stranu,
mně zdálo se, do toho štěstí stanu,
že právě tam blesk udeřiti musí!