Jako když děti po záři zlaté
zabloudí, ztratí se v lesy,
chodí a chodí, krok se jim mate,
stín a klid noci je děsí.
Zbloudili ptáci na cestě domů,
jakou teď cestou a směrem?
Tma se již houpá na větvích stromů,
všecko je leká tím šerem.
Nevědí kam a co ta tma chová,
spása či zrada-li blízká,
z houštiny, hle, teď vylétla sova,
očima svítí a blýská.
Divoký výkřik! Ptáci se řítí
bez rady, bez cíle vzduchem,
lesem i plání, mlh i par sítí,
v tichu tom mrtvém a hluchém.
Šťastný-li k hnízdu svede je osud,
anebo navždy ztratí se v tmavu?
Vzpomínám těch, kdož nevědí dosud,
kam svou dnes položí hlavu...