Neděle smutná. Mračna dešťová.
Naši se bijí někde u Lvova...
Rozvírám knihu. Lásky bol a vzlet?
V tu chvíli nevím ani, co jsem čet.
Jaká to hříčka je ten verš a rým!
Slyšet je auto. Jistě s raněným.
Snad šach neb dáma neklid pochová –
naši se bijí někde u Lvova.
V okna déšť smutný pochod bubnuje,
vichry vše Aeol pustil ze sluje.
Jak křičela by massa stohlasá,
jak střelbou děl se okno otřásá.
Ne, to je v dáli, na tisíce mil,
leč v kamnech zní to jako mroucích kvil.
Návštěva. Hovor, rukou líbání.
Veselým smíchem stesk se zahání.
Snad ovoce neb pěna cukrová? –
Naši se bijí někde u Lvova.