Jak při feerii zvykem na vesnici,
že na konci hry bengál zažehne se,
vzplál rudý západ žhavou výhní v lese,
naházel zlatých pruhů v hloub se tmící.
Teď každá větev zářící je svící,
list každý kahan. Svit se v trávě třese,
rdí na kmeni a hoří na útese,
tká na sta růží sosnám v tmavou kštici.
Pak hasne vše... Ty, jemuž v pozdní slávě
lid mává v ústret, proč se mrazně chvíš,
když tmavé růže házejí ti právě?
Na západ v lese myslíš, čelo přemna,
jak růže nese, kdy den zmírá již
a noc už vchází mlčící a temná?