Světla planou, zvony zní
v svaté noci vánoční:
Pokoj lidem dobré vůle,
nejkrašší květ roste z ní!
V bídy chladné závěje
vnésti paprsk naděje,
víc ti nežli plamen krbu
tepla v srdce rozleje.
Jedna slza smutných řas,
v niž pad září lepší čas,
zablýská ti krašším leskem
nežli skvostů třpyt a jas.
Kdo tu bídu pomíjí,
tvrdě s prahu honí ji,
Boha lásky, slitování
na kříž znova přibíjí.
V srdci však, kde teplo dí,
že tam soucit vévodí,
s každým skutkem slitování
znova Bůh se narodí!