Jak planou sterá světla
tam za řekou, hle, všady!
To ulice se plní
as šumem promenády.
Dav do divadel chvátá
a do koncertní síně,
a mnohý kolébá se
do hospůdky své líně.
Leč nás ten světel řetěz
tak marně zve a svádí,
vždyť my se máme tolik,
ach, tolik máme rádi.
A nad sál, promenády,
kde dav se pestře míchá,
je nad stolem nám lampa
a jizba naše tichá!
A milých veršů hudba
a vzpomínky a snění,
a ničeho nám dvěma
již více líto není.
Než večer že tak krátký
a čas že letí, pádí,
vždyť my se máme tolik,
ach, tolik máme rádi.