Když loď svou spustíš vesel v moře siné
za dálným cílem jako Argonauti,
tu s modra nebes na radostné pouti
jak na pozdrav ti sterá hvězda kyne.
Tu hvězda snů jak Labuť šírem plyne,
tam Pegas, Lyra v oči zablýsknou ti,
a hvězda slávy zve tě dále plouti,
a hvězda lásky v kraje volá jiné.
Leč bez úrazu loď tvá – nebi dík! –
když při té jejich záři věčně ryzí
se přenesla již plavbou za rovník:
Tu vše ty hvězdy známé, vlídné mizí,
a před sebou jen jedno v dálce zříš
se týčit, lesknout na obzoru – kříž.