Volnosti naše! Ty jsi nad domovem
jak hvězda našim dědům tajně plála,
jim v temnu byla’s těšitelka stálá,
zářila’s – zhasla – svitla v lesku novém.
Zprv myšlenka, pak stala jsi se slovem,
leč ústa sotva šeptnout je se bála,
a přece, jak by třásla se jím skála,
trpěli smělci za ně, spiati kovem.
Zdeptána stokrát, vstala’s vždy a žila,
jak Punkva časem v podzemí se skryla,
leč znova v běhu vyrazila prudkém.
Volnosti naše! Ne již skrytě zpola,
dnes celý národ hlasně zve tě, volá
a čeká chvíli, kdy se staneš skutkem!