Chcem vytrvat přes moře zla a žluči
v té zemi, krví vykoupené draze,
a sami být jí hradby chcem a hráze,
kdy příboj řve a nebe plno tučí.
Chcem ku předu jít křepcí tak a ručí,
pro její volnost žít i mříti blaze –
ó, na tisíce ruk, hle, ku přísaze
jak zdvíhá se a „Přisaháme!“ hučí.
Cos jako svatá hrůza jímá duši,
má ruka zvedá se, mé oko svítí,
a slyším, srdce jak mi hlasně buší!
Je mi jak druhům Hamletovým, temně
když slyšeli hlas mocný z hlubin zníti,
jak „Přisahejte!“ volal by Duch země.