Dík, že mi přáno dožíti se jara,
kdy v kořenech to praská, v snětech raší,
kdy pro to, co nám nad vše bylo dražší,
procitla v dětech síla naše stará.
Zas v mladých duších hoří to a hárá
jak kdysi v nás; jak za mladosti naší,
dlaň tiskne dlaň, zrak vysoko se vznáší,
kde hvězdný cíl nám plá již od Kollára.
Hle, jak jdou v řadách nadšeně a směle,
jak zrak jim svítí, z úst se řinou písně,
hruď pýcha dme, že nad řád vzlétli plochý!
Ó, Mentorové, rádci, učitelé,
vím, musíte se tvářit trochu přísně,
leč v duchu také líbáte ty hochy!