Dál od těch, kdož nám lhát teď chtějí lásku,
ač drásali nás celé dlouhé věky!
Hlas jejich, vím, je sladký tak a měkký,
leč srazit s cílů chtí nám aspoň částku.
Ne, neslevíme ani zbla, ni vlásku,
ne, nepohneme se o krok! Pro nás léky
již nejsou sliby v obrat nedaleký,
jim uvěřme, a vše jsme dali v sázku.
Dost kupčení již bylo v chrámě svatém
a hrdším v nás, jak bylo, těžko říci,
když za cti ztrátu platili nám zlatem.
Že zlatem? Ne! Když povrch blýskající
se otřel jen, co bylo pod tím šatem?
A krutý smích jak vháněl ruměn v líci!