Jak, daleký že svět nás učil tomu,
že v svobodě jen budem doma štastni?
Ne, ne, nám Kollár o tom pěl v své básni
a Palacký nám vryl to bleskem hromu.
Nám Neruda to četl ve hvězd lomu
a Sládek napsal krví svojí vlastní,
nes Vrchlický nám věštbu, že se zjasní,
a Čech své hřímal: Nevěř pranikomu!
Ó, dřív i duby, sosny našich lesů
tím šuměly a naše řeky lkaly
to v hukotu svém podél skalních tesů,
než vzpomněli si posléz kdesi v dáli,
že právo žít a kvésti bez křivd děsu
má každý národ světa, třeba malý.