Jsou všecky věštby slova jen a slova,
Sfinx budoucnost je, hádanky jen dává,
je propast, jíž k dnu nedohlédneš, tmavá,
kdo moh by zřít, co mha v svém klínu chová?
A přec zřel Cazott, jak vždy spouští znova
kat guillotinu, sterá klesá hlava,
kdy veselost se smála kol jen hravá,
a duší zachví věštba Lermontova.
A naše věštby? Staré zkazky lidu,
kdy křížovou šel cestou, trpěl bídu –
a divno přec, jak řečí mluví shodnou:
Pád nejhlubší a muka děsná prve,
nesmírné boje – celé moře krve,
než – záře slávy zalije zem rodnou.