Náš cíl je velký, národ pro něj hoří
a chce jej ze vší mysli své a síly.
Jsme zase loď, jež směle k předu pílí,
ne pustý vrak, jenž zmítá se jen v moři.
Chcem po útisku staletém a hoři
zas volni být, jak předci naši byli,
a po tmách nočních, kdy jsme slzy pili,
svou vytouženou pozdraviti zoři.
Snad útisk přijde zas, než vzejde ráno,
z knih smazat lze, co hněte nás, co chceme,
ne ze srdcí však, co tam žhavě psáno.
Lze zacpat ústa, by rty byly němé,
leč marno vše... my stiskem ruky, ano,
my očima se přece dohodneme.