Jak změnilo se vše, ó, milý druhu,
od dob, co psal jsi smutné svoje znělky!
Ó, znám ty chvíle, kdy bol chvátí velký
nám srdce a ret lká: Jsme národ sluhů!
Sám před lety, když zřel jsem, v bludném kruhu
jak zmítáme se, rozbroj rve nás mělký,
jsem k nohám klesal velké Trpitelky
a nedoufal již v jaro českých luhů.
Tak plni mdloby byli jsme a tíhy,
kříž němě vlekli, psali smutné knihy,
tak pokorně jsme skláněli svá čela!
A dnes náš národ roven bystré řece...
Ó, klňte válce, libo-li... nás přece
jen probudila hromná její děla.