V lese leží chlad a stíny,
v polích leží žár,
v lese klid až do hlubiny,
v polích žití svár.
V ruce květ a v duši nesa
hudbu, mír a sen,
vyjdu z vlhkých stínů lesa
k zlatým polím ven.
A když slyším zvonit kosy
a tam z dálky hřmít,
jakoby to vzdunět kdosi
nechal z kovu štít;
a když vidím bílé voly
v roji černých much,
a lid s jařmem práce v poli
žhavý dýchat vzduch;
a když cítím, že v té zpráhlé
hroudě pot se lil:
je mi, jak bych měl se náhle
stydět, že jsem snil...