Kdo cítil radost z hotového díla?
Stín pochyb vstává, chlad a mráz jen čiší,
kde chtěl jsi žár; v své slyšíš nad ním tiši,
jak závist syčí už a zloba spílá.
Leč stavit, bořit, klenout – v tom je síla
a ples a radost; jako kočka s myší
s myšlénkou hrát, král nepoznaných říší,
Bůh chaosu, snít, zář než blýskla bílá.
Shas’ básník, malíř – slok jen zbyl tu stoh,
skizz nehotových. Škoda krásných vloh –
vy díte – žel, že dílo nedal za sny!
Leč z nahozených lehce zlomků těch,
ký tvůrčích plesů sladký vane dech,
a na mé rty se povzdech krade: Šťastný!