Petrklíče suchý květ
v mojich veršů knize leží –
víš, jak jsme jej našli svěží,
jak jsem jej pln žasu zved’?
Podzim byl už, mnohá snět
držela list žlutý stěží,
a ten květ plál trávy mřeží,
jak když jaro táhne zpět.
Za jeseně prostřed nivy
jara květ – ó, jaké divy,
milý Bože, dít se mohou!
Podnes myslím, na trávníku
že jen vykvet’ v okamžiku,
zlaté dítě, pod tvou nohou.